Před usednutím k meditaci
15 stran. Přeložil: Jaroslav Holeček 2021
Věřím, že meditací, která je nepřetržitým tokem myšlenky na Boha, lze snadno dosáhnout Nejvyššího, neboť mysl nakonec podlehne myšlence, které je dlouho a nepřetržitě vystavena. Pokud budeme mysl nadále naplňovat určitým druhem vědomí - ať už je její stav na začátku jakýkoli, ať už je duchovní, nebo ne, ať už je naplněna láskou k Bohu, nebo neklidnými touhami - časem dojde k žádoucí změně.
Šrí Rámakrišna na tuto skutečnost kladl velký důraz. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil jedno z jeho poučení na toto téma, ale když jsem ho pochopil - a doufám, že jsem ho pochopil - našel jsem v něm velký příslib a jistotu. Říkával, že mysl je jako vypraná látka, která přijímá odstín barvy, do níž je namočena. Zpočátku jsem si myslel, že tím myslí, že mysl musí být naprosto čistá, než se ponoří do myšlenek na Boha, aby přijala jeho barvu. Nebylo v tom nic zvlášť povzbudivého, protože velkým problémem téměř všech duchovních aspirantů je dosažení čistoty mysli. Takové očištění je třemi čtvrtinami bitvy; když je totiž plně dokončeno, duchovní realizace přichází spontánně. Když jsem však nad přirovnáním Šrí Rámakrišny přemýšlel, začal jsem mu rozumět jinak. Když přirovnával mysl k vypranému plátnu, mluvil o průměrné mysli, o mysli, která je tak přeplněná světskými a protichůdnými myšlenkami a pocity a která se tak brání myšlence na Boha. K vypranému plátnu nepřirovnával očištěnou mysl, ale mysl v jakémkoli stavu. Viděl jsem, že tím chtěl říci, že i tato průměrná mysl, pokud se ponoří do myšlenek na Boha, získá duchovní barvu.